Pro každého je krásného něco jiného. Vždy je možné si najít něco krásného co nám udělá radost. Sice je to obzvláště dnes velmi těžké, ale je důležité neztrácet hlavu. Můžeme věci vidět takové, jaké jsou, a přesto se radovat z maličkostí. Krása může být v naprosto všedních věcech. Ráno se vzbudíme a uvidíme modré nebe, je krásné. Nebo když prší, můžeme sledovat kapky padající na zem a na naši kůži. Můžeme vidět tmavé mraky, které se ve větru hrnou dál od nás.
Pro mě je třeba krásné moře. Když jsem byla poprvé u moře, zadívala jsem se na obzor a rozbrečela se. Ano je to trochu vtipné, ale nestydím se za to. Vidět na obzoru, jak se moře láme za horizont. Jak se vlny hýbou ve větru a hladina se kýve. Je krásné sledovat, jak se všechno hýbe, ale přesto zůstává stejné.
Není to ovšem jediná věc, která stojí za zmínku. Jedna z nejkrásnějších věcí je pro mě každé letní ráno. Nejprve je tma, jsou vidět jen blikající hvězdy, měsíc, který odráží sluneční paprsky přesně tak, že je krásně vidět na vše kolem nás. Postupně se začne osvětlovat vše, co dosud bylo skryté ve tmě. Obzor se začne pomalu červenat a ze země se začne zvedat mlha. Ve vzduchu je cítit ještě noční chlad, ale už je znát svítání a pomalu hřejivé ráno. Poté už přijdou první paprsky ranního letního slunce. Sice pálí do očí, ale tak nějak příjemně. Potom už je slunce celé vidět, ptáci už zpívají a dávají tak najevo, že už je čas vstávat a žít.
No není to nádhera? Přesně takhle se každé letní ráno probouzím. Do dne, který stojí za to abych ho viděla. A co je pro Vás krásné? Co Vám v, i takto těžkých časech jaké dnes máme, dodává sílu a donutí Vás vstát z postele? Jako důvod stačí třeba práce nebo škola, ale nebylo by krásné mít i jiný důvod pro to, abychom vstali a šli žít? Abychom se na ulicích smáli na kolemjdoucí a těšili se na každý nový den?